Dálavské panství to nikdy nemělo jednoduché.

Jako jižní výspa Mezihorského knížectví mělo zajistit napojení na zámořský obchod se Západním královstvím. To se povedlo. Z nově zbudovaného přístavu, střeženého hradem Dálavy, odjíždí vozy s exotickým nákladem na sever do knížectví. Cesta je to dlouhá - obchází Sněžné hory, a také Chmurný hvozd, jež by sice byl nejkratší cestou, ale sveřepost druidů z něj učinila oblast daleko neprostupnější, než hory.

Ale z moře často přichází i leccos jiného, než obchodní lodě. Třeba loupeživé nájezdy. Hrad jim odolá, ale na zatlačení útočníků nestačí. Proto na kopci, z nějž je vidět jak do Dálav, tak do knížectví, stojí maják, a stejný na nejvyšší věži hradu. Stačí jej zažehnout a v knížectví vědí, že je zle.

Varovný signál je dokonalý. Časem už se útočníci sami stahovali pár dní po zažehnutí majáku, vědomi si nadcházejícího masakru. Nakonec nájezdy ustaly.

Nastalo krásné období. A to skončilo včera. V přístavu přistává jedna vojenská loď Západního království za druhou. Šiky vojska už vyrážejí po obchodní cestě.

Maják na hradní věži zaplál - ale maják na kopci ne. A správce nabízí hotové jmění tomu, kdo jej dojde zapálit. Nic víc, než projít Podhorským lesem, vylézt na kopec, a zapálit maják. Proč jen se nikdo nehlásí?

Tento oneshot se může protáhnout do dlouhých večerních hodin. Opakování z předešlých ročníků.

Měděnicko... tenhle kraj není pro starý. Tvrdá práce v dolech na měď, tvrdé zimy s útoky skřetů a dalších lačných příšer, prostě nic, o co by jeden stál. Jenže výdělky v dolech jsou značné, na poměry běžných vesničanů přímo pohádkové, a tak se vždycky dojde dost mladých, kteří dali přednost troše rizika před úmornou dřinou na poli, za níž je odměnou jen bída s nouzí. Stačí pár let a je vystaráno.

A co vás do tohoto kraje přivádí?

Necháme se překvapit...

Tento oneshot se může protáhnout do dlouhých večerních hodin.