Dálavské panství to nikdy nemělo jednoduché. Jako jižní výspa Mezihorského knížectví mělo zajistit napojení na zámořský obchod se Západním královstvím. To se povedlo. Z nově zbudovaného přístavu, střeženého hradem Dálavy, odjíždí vozy s exotickým nákladem na sever do knížectví. Cesta je to dlouhá - obchází Sněžné hory a také Chmurný hvozd, jež by sice byl nejkratší cestou, ale sveřepost druidů z něj učinila oblast daleko neprostupnější, než hory.
Ale z moře často přichází i leccos jiného, než obchodní lodě. Třeba loupeživé nájezdy. Hrad jim odolá, ale na zatlačení útočníků nestačí. Proto na kopci, z nějž je vidět jak do Dálav, tak do knížectví, stojí maják a stejný pak také na nejvyšší věži hradu. Stačí jej zažehnout a v knížectví vědí, že je zle.
Varovný signál je dokonalý. Časem už se útočníci sami stahovali pár dní po zažehnutí majáku, vědomi si nadcházejícího masakru. Nakonec nájezdy ustaly. Nastalo krásné období. Ale to skončilo včera. V přístavu přistává jedna vojenská loď Západního království za druhou. Šiky vojska už vyrážejí po obchodní cestě.
Maják na hradní věži zaplál - ale maják na kopci ne. A správce nabízí hotové jmění tomu, kdo jej dojde zapálit. Nic víc než projít Podhorským lesem, vylézt na kopec, a zapálit maják. Proč jen se nikdo nehlásí?
Tento oneshot se může protáhnout do nočních hodin!
